Vítejte u Depresivní rybičky

Malý výstřel do ticha

6. října 2018 v 22:28
Koukám skrze okenní tabulku, jak se mezi sebou míchají hloučky lidí na ulici. Jeden jde do prava, druhý doleva, třetí se obrací a jde zpátky. A tak si tam tak dole žijou. Míjejí se, potkávají a přitom o sobě nevědí. Den co den se po té ulici prochází, aniž by jen tušili, že je někdo vidí, že je někdo sleduje, že tu jsem i Já.
Ano, Já.
Víte, v podstatě nejsem ničím vyjímečný tvor a jejich obyčejnost, nenápadnost a neviditelnost mám s nimi společnou. Není moc věcí, které mě naplňují a tak někdy, když tak hledím z okna, přemýšlím, zda to ti mravenečci honící se za svým malichernostmi mají jinak. Možná ano. A pokud ne, není to v dnešní v dnešní době tak trochu stigma, nemít nic, co by dávalo životu širší význam a poslání?
Vycházím na balkón, zapaluju si cigaretu. Sleduju kouř, co mi vychází z úst a líbí se mi, že vidím svůj dech. Pokračuju dál v myšlence. Není vlastně celý náš život jen iluze něčeho, co by mělo dávat smysl? Proč mám pocit, že dřív to lidé měli jinak. Copak to není tak, že když nemusíme řešit přežití, řešíme žití? Odklepu popel, potáhnu si a znovu se zahedím dolů do ulice. Uvědomuju si, že někomu přijdou tyhle myšlenky dost temné a myslí si, že mám problém. Ale klid.
Potáhnu znovu a vydechnu šedou clonu, které se rozvíří do éteru. Víte, to společenské stigma je vlastně dost skličující. Mám pocit, že všichni mezi sebou poměřujeme své životy, což ve výsledku vlastně jednom vede k tomu, že se trápíme a hledáme způsob, jak náši podstatu vyvíšit nad ostatní. Aspoň u sebe takový pocit mám a vůbec nevím, kde se vzal. Ale vím, že z mojí mysli není. Kdo nám to podstrkuje?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Platan Platan | E-mail | Web | 7. října 2018 v 17:06 | Reagovat

Máme šťastie,že žijeme v dobe kde si môžeme dovoliť riešiť žitie a nie prežitie :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama