Vítejte u Depresivní rybičky

Ve vlastní pasti

19. června 2018 v 8:55 | Depresivní rybička
Dlouho jsme se neviděli. V představách si tě zdokonaluju. Přikrášluju si tě k obrazu svému, protože mě zaslepil čas. Vštěpuju do tvé tváře ušlechtilé rysy. Buď rád. Kdo jiný, než-li já, tě vidí tak dokonalého v tvé špinavé podobě. Bůh? Nikdo.
Poslouchej. Při opravdovém boji neteče krev, ale slzy. Prohrávám. Cítím to ve svých očích. Vidím to na hřbetu ruky, jež se leskne pod krůpěji studu.
Nesnaž se odejít. Nemáš kam uniknout. Neexistuješ. Jsi jen myšlenka, kterou přiživuju svým smutkem z tohodle okamžiku. Jsi jen vzpomínka na moment, co už dávno pominul. A jestli přítomnost se obrátila v minulost, znamená to, že jsi nesmrtelný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klokan klokan | 19. června 2018 v 14:27 | Reagovat

moc věcí mě nedokáže nadchnout - opravdu - ale tohle je vážně libový......nedá se to k ničemu přirovnat - naprosto originální a chytrý

2 Lucka Lucka | E-mail | Web | 19. června 2018 v 15:49 | Reagovat

Moc hezky napsané! :-)

3 depresivnirybicka depresivnirybicka | 19. června 2018 v 17:47 | Reagovat

[2]: Děkuju! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama