Vítejte u Depresivní rybičky

Pravda

4. června 2018 v 12:03 | Depresivní rybička
Věci pramení. Z malé stroužky se stává ohromná řeka, která míří tam, kde se všechny tyto vody pojí a tvoří moře. Není to o tom umět plavat ba ani se nechat unášet proudem. Někde v tom moři, v té širé monotónní dálce, plave ryba, jmenuje se Pravda. Její oči neprozrazují odpověď ale příběh. Odhalí jednotlivé obrazy, které skrývají smysl. Kouzlo vzpočívá v tom, že každý má jinou Pravdu, která představuje jiný obraz, i když je to pořád ta stejná ryba, která jde těžko chytit.

Líbí se mi jeden citát od Iva Andriče, chtěla bych ho sdělit: "V základě toužíme jen po jednom: po pravdě. Vymanit se z hukotu slov, probít se schématem obrazů a proniknout k pravdě, nahé, prosté, třeba i smrtelné. Po všech nebohých příbězích, se samým mlčením spočinout na tvrdé a temné půdě, nevidět, nedýchat, nežít, ale posledním zábleskem vědomí obsáhnout pravdu, jedinou důstojnost. Zhasněte příběh a fantazii jako čadivou lampu. Svítá."

A ikdyž se teď trochu oddálím od tématu, což mi snad odpustíte, jedná-li se o úváhu, chtěla bych se podělit o další věc. Ten citát nebo motto, nazývejte si to dle libosti, je přesně ten důvod, proč ráda čtu. Víte, na některé věci se těžko dochází sám nebo si je člověk nedokáže splácat tak, aby je mohl interpretovat pro druhé a hlavně pro sebe. Aby ta myšlenka nabrala podobu. Potom vznikají takové ty pokusy o ryby a pravdu. Spisovatel, nebo spíš autoři, které mám ráda, mi ale vždy tuhle mou pomyslnou rybu s hlubokým poheledem dokáží proměnit do mnohem pochopitelnější formy, nad kterou až vzrušením poskočím. Nataví mi jiný směr, kterým se můžu vydat pro další bádání. Přesto, že prvním odstavcem jsem nechtěla říct to, co geniálně na papír přenesl Ivo, chtěla jsem to někde zmínit, protože si myslím, že tohle by si měl přečíst každý. Je to dostatečný kámen na kterém se dá stavět diskuze a další myšlenkové pochody. Diskuze o tom, zda lidi chtějí žít v iluzi a nebo risknou to uniknutí z konfortní zóny a budou chtít znát pravdu. Myslím si, že autor tím chtěl říct to, že každý by měl tu holou pravdu poznat těsně před smrtí, aby se jí už více nezabýval, aby zkrátka odešel bez vazeb na lži, byl čistý a osvobozený. Blik, pravda, blik, smrt. Čistá holá pravda, zrcadlo, které nám nastaví zubatá.
Potom následuje ta moje verze, která se už netýká nezaujatého zrcadla. A to že pravdu, která se týká stejné věci, každý vidí jinak. Protože každý máme jiné vnímání a jiné citové priority. Podstata je stejná, ale jinak vnímána. A to, jak jak ji vnímáme znamená víc než co doopravdy znamená. Chci tím říct, že pravda může mít více podob a být stále pravdou. Nemýlím se? Takže pokud bych čistou pravdu, chápejme nějaký osoduvý prožitek, promítla do očí mé pomyslné ryby a donutila se do těch očí podívat a vzpomenout si pět lidí, každý z nich by mi pak tu pravdu vylíčil jinak, protože každý jsme v tom svém moři, z těch svých malicherných říček. Jiná pravda, ale v postatě stejná. Jak velký rozdíl to může znamenat?
Máme klapky na očích a některé věci zkrátka nevidíme. Nebo nechceme vidět. Možná v životě není důležitý čas, pravda, emoce a další věci, kterýma se nejspíš budu dál zabývat. Možná stačí jen mít srdce na správném místě.
Krásný den!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klokan klokan | 4. června 2018 v 20:07 | Reagovat

děkuju za opravdovej článek - cennej článek - takovej paprsek vytrysklej mezi blogy - i za hranice blogů - moc pěkný...
Děkuji

2 Markéta H. Markéta H. | 5. června 2018 v 10:08 | Reagovat

[1]: Já děkuju

3 Josef Theimer Josef Theimer | 6. června 2018 v 23:03 | Reagovat

Topíš se! Nevidím tam nic přímého.....promiň.

4 depresivnirybicka depresivnirybicka | 6. června 2018 v 23:46 | Reagovat

Třeba se ještě vynořím. I tak díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama