Vítejte u Depresivní rybičky

Naděje neexistuje

1. února 2018 v 9:00
Možná se až moc zaobíráme tím, kam se pomine naše vědomí, až se odebereme na věčnost. Je těžké si připustit, že náš život nemá žádný vyšší smysl, než-li být. S naším dechem se ze světa sprovodí vše, co nás vnitřně propojovalo a tvořilo. Vždyť život je až moc zmatečný na to, aby měl další přesah.
Byť znám reinkarnaci, nebe, peklo i vesmír, věřím, že po smrti mě čeká Nic. A to je složitá představa. Je nám vštěpováno, jak vypadá peklo. Se zvířaty jsme natolik sžití, že si dokážeme představit jejich život. Máme velkou fantazii, ale Nic si přesto nedokážeme přiblížit. Cokoli si představíme, není to Nic. Vše má podstatu, popis, název, podobu. Po smrti je ticho. Vědomí se ztratí. Není žádná cesta, směr ani cíl.
Lidé si rádi nalhávají, že mají druhou šanci, ale stejně jako teď ani jindy, to tak nefunguje...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jeife Jeife | E-mail | Web | 1. února 2018 v 9:30 | Reagovat

Byla jsem jako studentka zdravky na praxi pri nekolika umrtich pacienta.
Kdyz jsem odchazela (pacient jeste zil) mela jsem divny pocit, ze jsem neco nestihla a to i pres to, ze jsem vsechny sve ukoly splnila. Nasledujici den jsem na praxi byla taky. Vezla jsem druheho pacienta na sono. Cestou na sono jsem citila mrazeni, takovy to jak se uplne oklepes, kdyz tebou projede studena vlna. Vzpomnela jsem si na pacienta, co zustal na pokoji ... kdyz jsem prisla na oddeleni, byl mrtvy. Nahody?
Kdyz mi umrel pritel, stalo se vic veci, ktery se jen tezko vysvetlujou. Treba jsem sedela v restauraci, kam jsme chodili. Naproti me pres celou restauraci byly dvere - vstup na toalety, byla tam fotobunka.
Jim a najednou koukam, ze se klika hybe. Nahoru, dolu a nekolikrat takhle. A pritom skvirou pod dvermi bylo videt, ze svetlo uvnitr chodby nesviti. Potichu jsem vyslovila jmeno sveho uz mrtveho pritele a klika se hybat prestala.
Vis co, do ty doby jsem na tyhle kecy neverila. Bud je nejaky misto kam lidi po smrti zmizel a do naseho sveta uz nezasahujou, nebo neni nic.
To ale nedava smysl s vecmi, ktere se mi staly. Takze jsem na "nic" uz prestala verit. Po 19 letech ... :)

2 Eliss Eliss | Web | 1. února 2018 v 15:55 | Reagovat

Nad těmito věcmi raději moc nepřemýšlím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama