Vítejte u Depresivní rybičky

Nekonečno

30. října 2017 v 22:54 | Depresivní rybička
Dlouho jsme se neviděli. V představách si tě zdokonaluju. Přikrášluju si tě k obrazu svému, protože mě zaslepil čas. Vštěpuju do tvé tváře ušlechtilé rysy. Buď rád. Kdo jiný, než-li já, tě vidí tak dokonalého v tvé špinavé podobě. Bůh? Nikdo.
Poslouchej. Při opravdovém boji neteče krev, ale slzy. Prohrávám. Cítím to ve svých očích. Vidím to na hřbetu ruky, jež se leskne pod krůpěji studu.
Nesnaž se odejít. Nemáš kam uniknout. Neexistuješ. Jsi jen myšlenka, kterou přiživuju svým smutkem z tohodle okamžiku. Jsi jen vzpomínka na moment, co už dávno pominul. A jestli přítomnost se obrátila v minulost, znamená to, že jsi nesmrtelný
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 secondme secondme | Web | 31. října 2017 v 7:20 | Reagovat

Smutný článek plny emoci...

2 hedd hedd | Web | 31. října 2017 v 10:29 | Reagovat

Znám to, jak jen to znám!!! Ale je to vyjádřené nádherně... s elegancí a beznadějí. Krásné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama